Úvodní stránka > Aktuality > Nad Chrudimí otvírali výsadkáři záložní padáky

Nad Chrudimí otvírali výsadkáři záložní padáky

Je čtvrtek 6. října dopoledne a výsadkáři ze 4. brigády rychlého nasazení se v Chrudimi připravují na seskok z letounu L-410. Tentokrát je čeká každoroční povinný výcvik výsadkářů, tedy seskok za pomoci záložního padáku, který se otevírá pomalým způsobem.

Jedná se vlastně o přípravu na situaci, kdy se na hlavním padáku objeví závada. Vlastní cvičení však probíhá s oběma padáky, hlavním a záložním. Konkrétně se jedná o padáky OVP 12 SL.

Ráno už výsadkáři provedli předseskokovou přípravu, během které musí v rámci drilu provést nácvik vysazení z makety letounu, ze kterého budou v daný den skákat. Následně už jen čekali, zda jejich výcvik nezhatí počasí. V deset hodin je rozhodnuto. „Jdeme nahoru!“ oznámil výsadkářům řídící seskoků praporčík Tomáš Miřejovský, který ví, že chrudimští výsadkáři jsou schopni a ochotni skočit za každého počasí i bojových podmínek.

 

Teprve poté se vojáci přesunují na pardubické letiště, kde na ně čeká letoun L – 410 Turbolet.

„Výsadku! Na můj povel! Na prvého a druhého rozpočítat! První strojí druhého! Strojit!“ zazní hlasitě z úst instruktora výsadkové přípravy nadrotmistra Pavla Kopeckého. To je signál pro paragány, aby se ustrojili do padáků. Jakmile je poslední voják ustrojen, jde se do letounu. Každý zná perfektně své místo a tak, jak se zaklapnou dveře, silné motory Turboletu zvedají všechny výsadkáře do čtyřsetmetrové výšky nad zem.

Jako první jde do vzduchu fléra

Během stoupání si výsadkáři vymění ještě pár posledních pohledů. Otevřou se dveře a výsadkový průvodce nadrotmistr Jan Výborný vyhazuje „fléru“. Jedná se o krepový papírový pruh o rozměrech tři metry na dvacet centimetrů, který slouží ke zjištění směru a síly větru. Podle něj pozná, kam je třeba navigovat letoun a v jaký okamžik vysadit paragány, aby dopadli bezpečně do zájmového prostoru. Poté již výsadek vstává a kotví se k lanu letounu. Instruktor s vysokou profesionalitou odhaduje správný čas a místo a velí vpřed.

Srdce výsadkáře se ještě jednou silně rozbuší a razantní odraz pravou nohou ze dveří letounu do vzduchoprázdna odstartuje další seskok. A pak si každý odpočítá „Stodvacet jedna, stodvacet dva, stodvacet tři!“ a pak otevře hlavní padák. Silné trhnutí způsobené nalitím vrchlíku vzduchem ubezpečí výsadkáře, že je vše v pořádku a že je padák bezpečně otevřen.

Dolů na zem na dvou padácích

Následuje kontrola vrchlíku, kontrola zámků, orientace v průletu, orientace vůči zemi a vlastní řízení padáku. Teprve teď přistoupí k vlastní úloze, což je otevírání záložního padáku pomalým způsobem. A poté se snáší k zemi na obou padácích současně – na hlavním i záložním.

Jakmile se výsadkář ocitne na zemi, úkol pro něj zdaleka nekončí. Po seskoku je každý výsadkář povinen svůj padák zabalit a připravit jej k dalšímu seskoku. Není to zrovna jednoduchý úkol, protože na něm závisí výsledek dalšího seskoku.

„Dobře vycvičený paragán se nikdy nesmí splést! To totiž nahoře může znamenat fatální následky,“ dodal kapitán Pavel Dufek starší instruktor výsadkové přípravy 4. brigády. A dodává, že tento charakteristický náročný výcvik je důvodem, proč je každý výsadkář tolik hrdý a pyšný na červený baret, který tak hrdě nosí.

 

Text a foto: kapitán Milan Němec, rotný Martin Zátopek

Fotogalerie

Nahoru