- 13.3.2014
V těchto dnech 11. jednotka AAT (Air Adviser Team – letecký poradenský tým) dokončuje na kábulské základně KAIA svůj operační úkol, tedy výcvik a instruktáž afghánského leteckého personálu.
Tato jednotka se dělí na 4 části – štáb, 2 skupiny personálu vycvičeného a pracujícího na bojových vrtulnících Mi – 35 a přepravních vrtulnících Mi - 17. Poslední skupinu tvoří pozemní letecký personál podílející se na mentoringu příslušníků afghánského letectva při provádění oprav a předepsaných prací na vrtulnících Mi-35.
11. AAT čítá celkem 30 osob, kterým velí major Dalibor Křenek, pilot bojového vrtulníku Mi – 24/35. Může tedy zhodnotit jak práci příslušníků své jednotky, tak úroveň vycvičenosti afghánských pilotů. S plněním operačního úkolu příslušníky své jednotky je po více než 4 měsících nad míru spokojen. „Všichni jak létající, tak pozemní letecký personál odvedli pořádný kus práce, celkem máme v rámci výcviku nalétáno přes sto hodin. Co se týká afghánských pilotů, jejich úrovně vycvičenosti jsou různé. Jsou zde zkušení „letci“, kteří létali už za sovětské éry. Podílíme se také na mentoringu nové generace pilotů, kdy řada z nich absolvovala kurzy v zahraničí a to i v naší republice, v CLV Pardubice. To však vždy nestačí, je potřeba předávat zkušenosti zejména pak zde vzhledem ke specifickým podmínkám této země ze strany zkušených pilotů,“ doplňuje velitel jednotky.
Mezi zkušené piloty Mi-17 patří i major Peter S. V České republice létá také na vrtulnících typu W3A – Sokol, jejichž domovskou základnou je kbelská letecká základna. „Mise v Afghánistánu je skvělou zkušeností jak pro nás létající personál, tak i pro letecký technický personál z důvodu naší činnosti v naprosto odlišných podmínkách, zejména klimatických v porovnání se střední Evropou,“ vysvětluje. Afghánské letectvo má k dispozici 2 trenažéry Mi-17, kde mohou piloti nacvičovat zejména postupy řešení zvláštních případů za letu, avšak jak uvádí Peter S., není nad získávání praktických zkušeností v reálných podmínkách, v kokpitu vrtulníku.
Poprvé v zahraniční misi působí poručík Petr S. Jak hodnotí tuto první svoji zkušenost? „Život na základně KAIA představuje určitý druh rutiny. Po snídani celá naše skupina odjíždí na afghánskou část kábulského letiště, kde provádíme mentoring afghánských příslušníků pozemního leteckého personálu. Poté máme zhruba dvě hodiny na oběd. V odpoledních hodinách se opět věnujeme mentoringu a podle požadavku také provádíme opravy a předepsané práce na letecké technice. Po večeři máme konečně čas pro sebe, kdy se většina z nás věnuje sportu. Jelikož na základně KAIA spolupracujeme s afghánskými složkami, přizpůsobili jsme jim i svůj celkový týdenní režim. To znamená, že máme pouze jeden den volna v týdnu, a to v pátek, tzv. „džumu“.
Zanedlouho předá 11. jednotka AAT svůj operační úkol svým nástupcům. Tato jednotka zde působila převážně v zimních měsících, což někdy může představovat práci v náročných podmínkách vzhledem k počasí všeobecně, nehledě pak v Afghánistánu. Pokud byla dobrá viditelnost, létalo se zde i za mrazivého počasí. Navíc veškeré přípravy letecké techniky před, po letu probíhaly na otevřeném prostoru, přímo na stojánkách.
Autor: kapitán Marek Maxim Švancara
Fotogalerie
