- 30.12.2013
Součástí českého týmu pro výcvik pilotáže (tzv. AAT) nejsou jen piloti, ale i technici. Ti první létají se svými afghánskými kolegy, avšak ti druzí se starají o to, aby se jejich stroje vůbec vznesly. Každý den tráví mnoho hodin dohledem nad místními techniky. Často ale musí sami vzít nářadí do ruky a poprat se s těžkostmi, na které jejich afghánští kolegové nestačí.
Velitel technické skupiny kapitán Ondřej V. popisuje: „Pokud létají naši piloti, provádíme předletové přípravy sami, abychom si byli stoprocentně jistí.“ Mezi tyto práce na vrtulníku patří: kompletní prohlídka stroje, kontrola všech systémů a dokumentace vrtulníku. To vše se odehrává před každým letem. Po nalétání většího počtu hodin následují důkladnější kontroly a zátěžové motorové zkoušky.
Nasazení v zahraničí často není jen o splnění povinností, ale také o přístupu k místním obyvatelům. To potvrzuje technik nadrotmistr Jan K., když vypráví o každodenním „rituálu“ po příjezdu na letiště: „Musíme se pozdravit se všemi afghánskými spolupracovníky, ale není to jen o prostém pozdravu, pojí se s tím rozhovor o rodinách, zdraví a dalších každodenních záležitostech.“ Pro běžné dorozumění slouží často ruština, odborné záležitosti se řeší za pomoci tlumočníka. Naši vojáci dokonce ovládají několik frází v místním jazyce dárí. Afghánci si váží právě pověstné české vstřícnosti.
Dny našim technikům utíkají celkem rychle. Do oběda se odehrávají nejdůležitější úkony na technice a rozhoduje se, kolik vrtulníků bude ten den v provozu. Odpoledne probíhají dokončovací práce, kontrola strojů po letu a shromažďování podkladů na další den. „Na stojánce je stále živo, vrtulníky odlétají a přistávají, mezitím probíhá údržba a přípravy strojů k dalším letům,“ říká technik nadrotmistr Jan Š.
Čeští technici se shodují, že životní situace jejich afghánských kolegů není lehká. Snaží se je povzbudit přátelskými vztahy a vlídným přístupem. Nedělají práci za ně, ale přispívají radou a pomocí ke zlepšení přístupu při údržbě afghánského letectva. Příslušníci českého poradního týmu však potvrzují, že zejména někteří místní technici jsou ve svém oboru velice schopní a zkušení.
Autor: kapitán Marek Maxim Švancara