Epilog k operačnímu nasazení kapitána a instruktora letounu včasné výstrahy AWACS majora Milana Vojáčka

01-letouny-ne-3a-awacs-.jpg
  • 17.4.2014
  • kpt. Mgr. Zuzana Špačková

Této zahraniční misi určitě náleží samostatná kapitola v historii čs. vojenského letectva, respektive Vzdušných sil Armády České republiky. Nejen proto, že byla premiérová, ale také z důvodu profesního progresu českého profesionála. Během svého pětiletého kontraktu u alianční jednotky NATO E-3A Component v německém Geilenkirchenu totiž dosáhl major Milan Vojáček současně tří met – první pilot, kapitán, instruktor letounu včasné výstrahy a řízení NE-3A AWACS (Airborne Warning and Control System)!

Dvanáctihodinové operační nasazení letounu včasné výstrahy a řízení (AWACS) jde do finále. Boeing 707-320B s nepřehlédnutelnou kruhovou rotační radarovou anténou na trupu dosedá na vzletovou a přistávací dráhu letecké základny NATO poblíž Geilenkirchenu. Stroj s lucemburskou registrací LX-N a číslem 90454 přesně podle pokynů z řídící věže pojíždí na místo stání. O pár minut později již letová posádka AWACSu vypíná čtyři proudové motory Pratt and Whitney TF33. Z létajícího střediska, které monitoruje vzdušný prostor od zemského povrchu až po stratosféru, a to jak nad pevnou zemí, tak i nad mořem během operací NATO po celém světě, vychází major Milan Vojáček. Jeho vybídnutí do kokpitu letounu AWACS nelze odmítnout. Při zaujímání „svých“ míst dochází ke šprýmové situaci. Český pilot totiž může v reálu sedět napravo i nalevo. Resortní médium toho promptně využívá a uskutečňuje „double“ rozhovor – s kapitánem a instruktorem letounu včasné výstrahy a řízení (AWACS) – zároveň.

Oproti zvyklostem začíná naše rozmluva takzvaně od konce. „Dostalo se mi té cti, že jsem byl koncem roku 2012 zařazen do výběru na instruktorský kurz. Následovalo zhruba šest měsíců intenzivní přípravy u letky, abych byl na vyšší kvalifikaci dostatečně přichystaný,“ říká příslušník „tygří“ 1. flying squadrony geilenkirchenské složky NATO E-3A Component a dodává: „Jedním z kritérií k zařazení do instruktorského výcviku je nástup do kurzu minimálně jeden rok před ukončením kontraktu. Mě to vyšlo de facto v poslední možný den, a to k prvnímu srpnu loňského roku. Po tříměsíčním drilu jsem zdárně absolvoval přezkoušení a od října 2013 zastávám společně s pozicí kapitána letounu také post instruktora na letounu NE-3A AWACS.“

Této prestižní profesní mety dosáhl major Milan Vojáček necelý rok před ukončením svojí pětileté mise v Geilenkirchenu. Prvního srpna se vrací na kbelskou základnu a bude se přeškolovat na dopravní letoun Airbus A-319 CJ. Jeho úspěch má o to větší váhu, protože na alianční základnu nastoupil s jistým profesním handicapem. Srozumitelněji řečeno, s náletem 1 100 letových hodin, přičemž k výcviku na kapitána awacsu je požadováno minimálně 2 000 letových hodin, a to v jeho dosavadní letecké kariéře (bez rozdílu typu letecké techniky). Na rozdíl od některých aliančních kolegů si těch potřebných devět set musel velice intenzivně odpracovat. Jeho profesní postup tedy nemohl být tak rychlý, protože začínal od píky. Součástí výcviku se mu tudíž staly i lety se „sedmsetsedmičkou bez talíře“ neboli s výcvikovým a přepravním strojem Boeing B-707/320C (TCA – Training Cargo Aircraft), s nímž má dvě stě padesáti hodinový nálet. „Moje výchozí pozice, ve srovnání s letovou praxí některých kolegů, byla složitější. Na základnu běžně přicházejí zahraniční piloti s náletem tři až šest tisíc hodin. Tvrdou prací, bez ohledu na čas, jsem se snažil intenzitě výcviku hodně pomoct. Například v roce 2011 jsem měl nálet přes šest set hodin,“ vzpomíná profesionál Armády ČR, jehož posledním typem byla „andula“ neboli transportní letoun An-26 na základně dopravního letectva Praha - Kbely.

Autor: Pavel Lang, Foto a video: Jan Kouba

Fotogalerie