Kbelští záchranáři a členové horské služby se připravují na lyžařskou sezónu

Neukáznění lyžaři a podcenění sportovních dovedností. To je černá můra všech záchranných složek v zimním období. Proto se každoročně před zahájením lyžařské sezóny uskutečňuje cvičení zaměřené na záchranu ze vzduchu pomocí vrtulníku. Letos toto cvičení připadlo na 27.listopadu a zúčastnila se jej mimo posádek 243.vrtulníkové letky 24.základny dopravního letectva Praha-Kbely také Horská služba Šumava a Horská služba Krušné hory.

Nehody, jež vyžadují pomoc bez větší časové prodlevy se odehrávají často v nepřístupném terénu. Aby při náročném zásahu leteckých záchranářů v nejrůznějších krizových situacích byla záchrana co nejefektivnější, k tomu už několik let přispívají pravidelná součinnostní cvičení. „Bohužel z důvodu počasí se cvičení nedalo uskutečnit v horách, což by bylo samozřejmě lepší, poněvadž bychom se pohybovali v oblastech, ve kterých dochází k reálnému zásahu. Chodily sněhové přeháňky a počasí nás nepustilo ani nahoru do Krušných hor, ani na Šumavu. Museli jsme se spokojit s lokalitami v oblasti jižního Plzeňska. Jsou to identické lokality jako na Šumavě. Nejsou tu sice specifika toho horského terénu, ale je to relativně podobné. Místa, jako například skála Ostrá hůrka, či další skály v blízkosti zříceniny hradu Radyně, jsou pro výcvik v nepřístupném terénu velmi vhodnou alternativou pro všechny cvičící.“ řekl hned na úvod velitel vrtulníkové letky Peter Smik.

Armáda zabezpečuje dvě stanoviště letecké záchranné služby. S volacím znakem Kryštof 007 z letiště v Plzni-Líních se jedná o pokrytí Plzeňského a Karlovarského kraje a od letošního roku nově Jihočeský kraj z letiště Bechyně s volacím znakem Kryštof  013. Právě rozlehlá část Šumavy leží na rozhranní Plzeňského a Jihočeského kraje. Krušné hory náleží ke kraji Karlovarskému. Výcvik je proto potřeba uskutečnit s horskými službami obou  zmiňovaných oblastí, protože jde o atraktivní lokality lákající k lyžování. 

Výcvik se plánuje před každou zimou. Sněhová pokrývka láká hromadu běžkařů, kteří se zatoulají v nějakém nedostupném terénu anebo lyžaři přecení své dovednosti na sjezdovkách. Nemluvě o neukázněných milovnících zimních sportů. Je potřeba, aby si zástupci horské služby obnovili potřebné dovednosti spjaté se záchranou ze vzduchu a mimo to, každý rok se jedná o příchod nových záchranářů, které je potřeba tyto dovednosti naučit.

„Musí vědět, jak navádět vrtulník, jak s ním komunikovat pomocí rukou, když vrtulník přilítává. Musí znát chování sebe i zachraňovaného. Musí být alespoň trochu zvyklý na hluk hučícího vrtulníku a  poznat i bez vizuálního vjemu, kdy se vrtulník blíží rychle nebo pomalu. Kromě toho musí vyhodnotit a mít dostatečnou znalost rozměrů, kam může vrtulník přistát a jestli to místo je na přistání vrtulníku vhodné. Samozřejmě, že je to potom na kapitánovi, zda dané místo k přistání využije, ale při reálném zásahu, kdy jde o vteřiny, může zástupce horské služby právě touto znalostí zákrok a následnou přepravu do lékařského zařízení velice urychlit.“ vysvětluje podplukovník Smik.

Létání v zasněženém horském terénu znamená pro letce vrchol pilotáže. Jde o jednu z nejnáročnějších činností, kterou může pilot ve vrtulníku absolvovat. Důvodem je zejména nevyzpytatelnost směru a rychlosti větru, sněhová pokrývka terénu a výkon vrtulníku. Proto se během cvičení mění složení posádky, aby si i piloti sloužící u letecké záchranné služby na tato úskalí přivykli.

Cviční bylo rozděleno na dvě části, denní a noční. Denní část byla zaměřená na pátrání po pohřešované nebo zraněné osobě a její následou záchranu pomocí dostupných prostředků (slanění, lanový podvěs nebo palubní jeřáb). Noční byla náročnější z hlediska vizuálních vjemů a použití světlometů na vrtulníku.

Jak se všichni zúčastnění po náročném dni shodují, každá hodina součinnostního cvičení je pro ně nesmírně důležitá. Získávají cenné zkušenosti, které mohou mít zásadní význam při záchraně lidského života.   

Foto: archiv Horské služby , Martin Hora, prap. Vlček, kpt. Bohuněk