Kbelští záchranáři opět na přehradě Hracholusky

Přehrada Hracholusky na severním Plzeňsku se ve dnech 15. a 16. května stala dějištěm obřího cvičení složek integrovaného záchranného systému. Posádky 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva Praha - Kbely a letečtí záchranáři Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje cvičili jednu z nejnáročnějších činností záchranných prací. Jednalo se o záchranu z vodní hladiny pomocí vrtulníku.

Přehradu Hracholusky obsadili záchranáři už během středečního rána. V hlavní roli byl červenobílý vrtulník W-3A Sokol s trupovým číslem 0715 a čtyři desítky účastníků z jednotlivých složek. Nacvičovali zde záchranné práce až do pozdně odpoledních hodin. Cvičení mělo prověřit kvalitu spolupráce mezi hasiči – leteckými záchranáři, vodní záchrannou službou a posádkou vrtulníku. Námětem cvičení byla evakuace a záchrana osob z vodní hladiny za pomocí lezecké techniky a  procvičení taktických postupů za použití vrtulníku Armády ČR.

Činnost záchranářů se s každým letem opakuje. „Při nízkém průletu a s minimální dopřednou rychlostí stroje jsou do vody, v blízkosti figurantů imitujících tonoucí, vysazeni záchranáři z řad plzeňských hasičů. Po signalizaci připravenosti k vyzvednutí se k nim Sokol vrátí a za pomoci lanového podvěsu je postupně vyzvedne z vody a bezpečně přepraví na nedaleký břeh,“ popisuje průběh záchrany major Marek Bohuněk, kapitán vrtulníku.  

Následovala záchrana osob z gumového člunu s využitím palubního jeřábu. Při nesprávném manévru vrtulníku je záchranný člun tlačen proudem vzduchu od rotoru vrtulníku a neustále ujíždí pryč, v krajním případě je vrtulník schopen člun i převrátit. Posádka musí provést přesné přiblížení a člun si takzvaně „přibít“ na vodní hladinu přesně pod trupem vrtulníku. Jde o okamžitou a správnou reakci na všechny okolnosti spojené se záchrannou akcí. Z hlediska létajícího personálu musí být vše perfektně zkoordinováno, aby nedošlo k ohrožení zachránců ani zachraňovaných osob.

„Na pilotáž je tento druh dovednosti nesmírně náročný. Na vodní hladině se pilot nemá čeho chytit. Chybí mu referenční body, ke kterým pilot vztahuje a udržuje pozici vrtulníku v prostoru. Naopak pohyb vodní hladiny dokáže zapříčinit prostorovou dezorientaci pilota,“ vysvětlil major Bohuněk. Létat vodní hladinu je takzvaně „TOP“ v umění záchranných činností vrtulníkového pilota. Ve službě SAR (search and rescue) nebo v letecké záchranné službě jsou tyto návyky a dovednosti využívány při reálném nasazení.

Každá minuta výcviku má nesmírnou cenu. I sebemenší zkušenost má v krizové situaci klíčový význam. Při povodních byly cvičením těžce získané zkušenosti vyváženy desítkami zachráněných lidských životů.

Foto: Roman Svoboda