Třicítka lékařů a sestřiček z Klaudiánovy nemocnice navštívila leteckou základnu

Leteckou základnu tento týden navštívila delegace složená z lékařů a sester Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi. Kbelští letci zde působili od 16. listopadu 2020 v rámci pomoci AČR zdravotním zařízení při zvládání epidemie. Tentokráte však nepomáhali letci zdravotníkům, ale představili svou profesi na letecké základně a nechyběla ani prohlídka letecké techniky.

A že toho zažili zdravotníci během dopoledního programu celkem hodně. Dozvěděli se o úkolech a poslání letecké základny a navštívili prostory odletové haly, kde shlédli galerii velitelů a nahlédli také do historie stoletého letiště. Během prohlídky letiště zdravotníci viděli ze vzdálenosti několika metrů startovat a přistávat letadla a pozorovali celkový život letecké základny s jeho každodenním shonem.

Jejich největší zájem vzbuzovalo téma přepravy zdravotního personálu v rámci transplantačního program a fungování Letecké záchranné služby. Zájem vzbuzoval též program MEDEDVAC (medical evacuation) a mnoho otázek zodpovídal technický personál při prohlídce letecké techniky.

Nevídaná vazba mezi zdravotníky Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi a příslušníky letecké základny vznikla na sklonku roku 2020, kdy byli vojáci vysláni v rámci pomoci zdravotnímu zařízení v boji s pandemií. Vojáci asistovali zdravotnickému personálu při hygienické péči o pacienta, při vyprazdňování nebo zajištění stravy. Pečovali o hygienu prostředí, lůžka a zdravotních prostředků.

„Byli jsme nesmírně vděční, když nám armáda pomoc přislíbila, ale skutečný stav pomoci předčil mnohonásobně naše očekávání. Vojáci odváděli naprosto nadstandardní práci, přestože to byla jen práce pomocného charakteru. Nám ale pomohli zejména po psychické stránce.,“ vzpomíná na přítomnost vojáků v nemocnici Zuzana Hanková, hlavní sestra Klaudiánovy nemocnice a dodává: „Oni byli vhozeni do našeho světa. A teď máme my možnost důkladně prozkoumat ten jejich, který známe pouze z vyprávění.“

„Byli jsme unavení a vyčerpaní. Vojáci nám už během pár dní zvedli náladu, uměli nás rozesmát a povzbudit. Vlili nám do žil novou krev. A nejen nám. Hrozně nám pookřáli i naši pacienti. Kapitánka Gdovinová nám navíc ve volných chvílích malovala obrazy na zdi. To bylo úžasné. Denně vídáme její malbu a moc nám ona i všichni ostatní vojáci chybí. Stále jsme v kontaktu a jsme nesmírně rádi, že jak vedení nemocnice, tak vedení letecké základny souhlasilo s opětovným setkáním obou stran tentokráte na půdě letecké základny,“ dodává s radostí ze setkání Jana Převrátilová, zdravotní sestra 2. interní JIP.

„Byla to hodně náročná práce, ať psychicky, tak fyzicky. Na setkání se smrtí se nedá připravit. Ale na druhou stranu nás ta práce nesmírně obohatila. Obzvláště, když se nám povedlo „rozchodit“ pacientku, která  se ze smutku po rodině stala apatická, přestala jíst a nechtěla udělat ani těch pár kroků denně. Práce všech sestřiček si i nadále nesmírně vážíme,“ zhodnotil působení v nemocnici nadrotmistr Lukáš Princ, letecký mechanik.