Záchranářský vrtulník z jihočeské záchranky vzlétl o Silvestru ke dvěma případům

Zachraňují životy a už dávno jim to nepřijde jako něco mimořádného. Mnohdy při zásahu nasazují vlastní život pro lidi, které nikdy předtím neviděli a pravděpodobně už také nikdy neuvidí. Pilot vojenského záchranářského vrtulníku major Zdeněk Heuschneider hovoří o tom, jak letecký personál prožívá Silvestra na záchrance.

Jak vypadá Silvestr na „záchrance“?

Je to služba jako každá jiná. Jen vždy očekáváme více zásahů, v tom je ten Silvestr jiný. A samozřejmě je i více úrazů způsobených vlivem zábavní pyrotechniky. Letošního Silvestra jsem sloužil na letecké záchranné službě v Bechyni a měli jsme 2 zásahy.

A jak tedy konkrétně vypadala ta letošní, Vaše služba?

Přijel jsem na stanoviště letecké záchranné služby a převzal jsem službu od kolegů, kteří sloužili předešlý den. Na Silvestra platí takové nepsané pravidlo, že každý z domu něco donese například vánoční cukroví a uděláme si takovou slavnostnější atmosféru. Já osobně jsem přinesl pomazánku, ale než jsem stihl pohoštění pro kolegy přichystat, letěli jsme k prvnímu zásahu. Pak jsme se vrátili zpět na stanoviště a pokračoval jsem v přípravě pohoštění.

Co děláte, když čekáte na výzvu?

Jako běžní lidé, koukáme na Silvestrovské pořady v televizi.

Rodina s vámi být v záchrance nesmí?

Ne. Ale pochopitelně voláme rodinným příslušníkům a přátelům, posíláme sms. Nic, co bychom nedělali v domácím prostředí.

Podle jakého klíče se rozděluje personál do služeb v LZS na Silvestra nebo na Štědrý den? Přeci jen, od loňského roku drží personál 243.vrtulníkové letky dvě stanoviště, což je na každém stanovišti dva piloti, palubní technik, lékař, záchranář a čtyři pozemní technici.

Je to o dobrovolnosti. Bezdětní kolegové jsou vstřícní vůči těm s dětmi, alespoň co se Štědrého dne týče. Všeobecně platí, že ti, kdo mají odrostlé děti nebo hodně malé děti tak si třeba udělají vánoce nebo Silvestra o den dřív nebo později, aby mohli jít do služby. Doposud jsme nikdy neměli problém se mezi kolegy nějakým způsobem domluvit.

A služba na Silvestra je náročnější než na Štědrý den?

Rozhodně. Nárůst zásahů na Silvestra, potažmo první den v roce, je zhruba padesátiprocentní oproti jiným dnům. Štědrý den je v záchrance klidnější.

Silvestrovské zásahy jsou vlivem zábavní pyrotechniky?

Není to tak úplně vlivem zábavní pyrotechniky. Je pravda, že letošní rok byl na úrazy vlivem rachejtlí docela bohatý. Kolegové z Plzně letěli do nemocnice ve Vinohradech s pacientem, kterému vybouchla pyrotechnika v blízkosti obličeje. Dokonce se tak stalo přímo o půlnoci, takže měli noční Prahu plnou ohňostrojů přímo pod sebou. Ale pravidlo to není. Například loni jsem sloužil prvního a měli jsme sedm zásahů a všechno byly pády na hlavu. Tehdy byla námraza a to jsou pak nepříjemné zranění chodců nebo lyžařů.

Zmínil jste ohňostroje. Nemůže zábavní pyrotechnika zasáhnout vrtulník?

My lítáme standardně 300 metrů nad terénem a rachejtle vybuchují ve výšce do 100 metrů. Já osobně jsem podobný zásah s ohňostroji nad městem za svou kariéru nezažil, ale obecně platí, že pokud někde zaznamenáme rachejtle, tak se tomu místu vyhneme a obletíme ho.

Co nějaká speciální Silvestrovská večeře?

Večeři jsme měli speciální. Běžně nám přivážejí klasické jídlo dle objednávky, na Silvestra nám dovezli dvě várnice, ve kterých jsme měli připravené uzeniny, sýry, zeleninu, každý si vzal, na co měl chuť. Dokreslovalo to takovou slavnostnější atmosféru.

Co novoroční přípitek?

Symbolicky jsme si připili nealkoholickým šampaňským.

Co byste popřál všem lidem do roku 2018?

Pochopitelně ať jsou všichni zdáví a máme těch zásahů co možná nejméně.

Text: kpt. Zuzana Špačková

Foto: Michal Rous, Kamil Vetchý

Video: Eduard Malina